Prosinec 2012

Krátké filmy

16. prosince 2012 v 20:59 | Leonora L Lunae |  filmy
Tyhle snímky mě dostaly, potěšily, rozesmály i nutily k zamyšlení. V pár snímcích se toho dá říct tolik, i když někdy není třeba slov. Bez slov se dá rozesmát i rozesmutnit. Bez slov lze také komunikovat a předávat si pocity a zkušenosti. Bez slov lze dělat spoustu věcí, ale v dnešní době se zřejmě musí mluvit, aby si člověk nepřipadal sám. Když buddhističtí mniši mlčí několik let, jak si připadají? Cítí osamělost, i když se setkávají se svými druhy? Proč se cítíme osamělí, i když denně chrlíme tisíce slov k někomu? Proč lze slovy vyřčenými tak složitě mluvit a často se nevyjádřit a když své myšlenky přeneseme do psané podoby, mluví se lépe? Cožpak bychom neměli cítit větší jistotu, když slyšíme, co říkáme? A proč tomu tak povětšinou není? Někdy to jde i beze slov. V dnešní době jsou lidé neochotní číst z pohledů a pohybů druhých a vidí jen málo z toho, co ty němé výkřiky chtějí sdělit. Pro 21. Století je snadné se vyjádřit přes videa.
Inu, příjemnou zábavu nad tvorbou nadaných autorů krátkých animací, snad se budou líbit tolik, co mě :)
Jako první si vám dovolím představit Teddy's Nightmare