První slohovka tohoto roku

17. září 2011 v 15:52 | Lunae |  Lunaeina tvorba
Dostali jsme téma na první slohovku a to bylo-rozebrat citát a po svém vytvořit úvahu. Zamotala jsem se do něj slušně , nemá hlavu ,ale patu jo a slátala jsem do něj všechno co mě v tu chvilku napadlo ,ale zato jsem ho psala s otevřeným srdcem a to se cení ,že jo? :) Vlastně mi poslední dobou dochází nápady co psát , čili ,,Popravený" stagnuje a to co píšu jinak na kompu každou chvilku utíká před Deletem. No co , Delete nedelete zase blábolím o čem nemám.Zpět k slohovce :)


,,Každý z nás je anděl s jedním křídlem , a abychom mohli létat, musíme se obejmout."

Citát od neznámého autora ,ale zní moc pěkně ,ovšem nám zůstane to , jak jej pojmeme. V tomto světě člověk uvažuje především materialisticky a objímá jen pažemi , jako rak když nemilosrdně ve svých klepetech drtí věc , kterou chce -jen ve svůj prospěch , jen pro své potřeby. Mnohem lepší je obejmout tu druhou bytost srdcem ,protože to jediné nejčistší na lidském těle je dost lehké na to ,aby mohl být let umožněn.Pro mě jsou těmi druhými bytostmi mí přátelé a vím ,že jim tak skutečně mohu říkat , protože já už vím , co to slovo znamená. Součastní lidé nerozlišují mezi slovy-známý, kamarád,přítel. Tyto pojmy (a každý má svůj jiný význam) jsou nyní necudně zneužívány v označeních zcela nevhodných. Označovat člověka se kterým je jeden kamarád největší tedy do té chvíle , nezajde -li jeden z nich za roh ,aby ho ten druhý mohl pomluvit u ostatních a ten druhý co odešel ho pokládá za věrného přítele.Tohle pokládám za hanebné a řeknu to jak to cítím :dělá se mi z toho upřímně zle. Tito lidé by spolu nikdy nebyli doopravdy šťastní . Kamarádi jsou ti , se kterými rádi trávíme čas ,ale dokážeme se bez nich obejít-máme je rádi. Přátelé jsou ti ,za něž bychom bez jakýchkoliv rozvah rádi skočili do ohně -k těm nás pojí čistá láska . Jak se z úvahy o tom , jak bychom měli mít rádi ostatní ,proto abychom mohli být šťastní dostáváme k otázce přátelství , je zcela pochopitelné. Ono totiž záleží na tom , komu jsme ochotni nabídnout své ,,křídlo" a komu jej upíráme, jaké vztahy nás k těm lidem pojí. Podala bych svou ruku příteli , který ji nutně potřebuje ku pomoci , jelikož přátelé mě dostali z toho bahna ve kterém jsem se ještě nedávno brodila a za to jim vděčím . S nimi se ta bytůstka v ulitě utopená v nejčernějších myšlenkách, která si myslela ,že o všechno přišla se opět podívala na svět , roztáhla rty do úsměvu a dostala chuť žít a přebarvit svět barvami , které on sám nepamatuje. Je bych objala celou svou duší a poskytla bych jim úkryt před nepřízněmi osudu , neboť jim jsem to dlužná. Občas mám strach ,že nejsem pro ně dobrou přítelkyní , občas propadám myšlenkám ,že jsem jen sobec co zneužívá jejich příznivých energií co z nich vyzařují,že nevnímám pocity jako před tou dobou než se stali mou součástí ,ale když jsem s nimi vím,že to tak není , že to co cítím někde pod hrudní kostí je vážně srdce přetékající radostí a vděčností co křičí :,,Žiju!Jsem tu pro vás!". Mí přátelé jsou má rodina a čím více křídel , tím vyšší sféry nás čekají. Přátelství je jeden všeobjímající serafín , který dodává útěchu a lásku potřebným , chrání před ranami přicházejícími zvenčí. Všichni jsme součástí jedné jediné energie a naše pouta tvoří celek, který se díky těm okřídleným bytostem jež se objímají s upřímností a láskou , nikdy nerozpadne. Ovšem -tenhle celek díky zatrpklým vyvrhelům co jen ničí svou nenávistí už nějaký to peříčko ztratil…
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama