Popravený-2. zmrtvýchvstání

3. září 2011 v 12:39 | Lunae
Další kapča z příběhu popraveného :)


Seschlá mrtvola ležela téměř nehybně ,ale přesto se v té tichosti co po řádění větru nastala ozval jediný zvuk-tlukot jejího shnilého srdce! Poloviční kostlivec si přitáhl svou hlavu ležící opodál a nasadil si ji na krk.Ozvalo se zakřupání jak uvolňoval tuhé kosti .Zlomeniny se zacelily a oživlá mrtvola byla připravena zase žít. Ruce jen zřídka potažené kůží pod níž nebylo masa se zapřely o zvlhlou zem a pomalu dopomohly tělu do sedu. Umrlec si vydrápal prach z očních důlků a rozkoukal se kolem . Úplněk koupal krajinu ve své záři a dodával jí klid a eleganci , ovšem nedíval-li se člověk zrovna na umrlčí vrch… Kostlivec se skřípotem kostí v kloubech jimž vyschla synovie (maz mezi klouby umožňující bezbolestný pohyb kostí v kloubních jamkách pozn.aut.) došel pod kolo vztyčené na kůlu pro výstrahu zločincům a zahleděl se nahoru. Usmál se pro sebe (za rozpoznání výrazů tváře mohl vděčit těm suchým zbytkům masa pod rozpraskanou kůží na obličeji) a kosternatými prsty s roztrhanou kůží odhalující bílé kosti poklepal na kůl. Pár špinavě blonďatých vlasů na lebce bylo slepených krví čerstvého nebožtíka ,která stále kapala z té výšky dolů a tak si je tenhle mrtvý-živý uhladil dozadu a začal obcházet kůl po směru hodinových ručiček a počal skřípavě odříkávat modlitbu .
Donne(Donn-Bůh podsvětí , kterého ctili Irští Keltové -pozn.aut.)
bože podsvětí,ty jenž odtínáš duši od těla , ty jemuž patří poslední výdech umírajícího…Nikdy jsem od bohů nic nechtěl nyní bych si rád něco přál. Byl jsem počestný člověk ty víš ,jinak bys mne nechal bloudit v nicotách . Poznal jsem tohoto člověka jež nyní bez hlavy a s údy zlámanými byl vpleten v kolo na němž jsem zhynul i já. My oba jsme zemřeli neviní-to člověk pozná když vypustí duši na stejném nástroji. Mě jeho krev vrátila život i když ne ten jaký jsem žil kdysi. Chtěl bych ,když už byl život zpět vdechnut mě , rád bych aby mohl opět žít tento mladý muž. Měl čisté srdce ,plné odvahy a upřímnosti, byl to dobrý člověk a svou cestu ještě nedošel. Když se jeho krev vsákla do mého těla poznal jsem jeho sny a zamiloval si je. Rád bych aby byly naplněny ,ale nechci mu je krást ,proto bych si přál ,aby měl šanci je uskutečnit on sám. Jsem si vědom toho co se stane s mým tělem když se rozhodnu poprosit o život někoho druhého a jsem s tím smířený . Čekal jsem dlouho až přijde tato chvíle ,až mé torzo sundají a dají tam nové tělo ,které shnije jako nyní to mé.Dlouho nikdo nebyl popraven kolem a až jsem se rozpadl jen v kosti a zbytky kůže , přivedli jeho a já věděl ,že on je tím koho naše země hledá. Jeho snem je chránit ji , osvobodit od těch zrůd z druhé strany tvořených strachy, záštěmi a jinými špatnými emocemi plnými negativními energiemi co počali naši zem sužovat a chtějí si ji podmanit. Tento muž má všechno co má mít hrdina stvořený pro spásu naší země. Proto tě žádám o jeho vzkříšení.
Oblohou projel blesk smaragdově zelené barvy a udeřil do nedalekého kamene a rozpůlil jej . Živý-mrtvý k němu doklopýtal a podíval se do kráteru.V díře našel asi stopu dlouhý a dva palce široký klacek ořezaný a ohlazený aby z něj netrčely třísky. Nebylo mu jasné k čemu to je ,ale nakonec si všiml dřevěné zátky na jednom konci. Pochopil ,poděkoval,vstal a vrátil se ke kolu. Kůl byl pevně vsazený do země a byl dost těžký na to ,aby ho někdo kdo navíc postrádá svalovinu byl schopen shodit a proto se musel vyšplhat nahoru. Vypletl zlámané končetiny z popravčího nástroje a shodil je dolů a na řadu přišla přeprava hlavy…Kostlivec vzal hlavu pod paži a obratně jako opice seskákal dolů. Přiložil hlavu k tělu a sháněl se po něčem , čím by ji k tělu připevnil až mu napadlo-kosti! Vždyť místo jehly může použít své vlastní kosti, protože ,,Účel světí prostředky!"Odloupl si podlouhlý kousek kosti a udělal do něj dírku. Nemusel ani přemýšlet čím ji zašije , jelikož nití bylo kolem přece dost! Rozpáral mrtvému rukáv a jeho nitě natáhl do provizorní jehly .Dal se do díla a do noci byl hotov. Nakonec odzátkoval lahvičku a zalil tekutinou co v ní byla obsažena švy . Zelená tekutina protekla mezerami a jen co vsákla do tkáně,započala své dílo. Zorničky v ocelově modrých očích se zúžily a zase rozšířily a nakonec se tvář stáhla do bolestného úšklebku , protože nervy, kosti,svaly,šlachy,vazy,žíly , kůže-to všechno se začalo zacelovat a jejich činnost se obnovovala.Upadl do mdlob a tak byl ušetřen těch muk regenerace. Zatím co se všechno dávalo dohromady srdce jež začalo opět bít bušilo naprázdno ,jelikož krev vytekla při popravě. Zpřelámané a protrhané nabylo původního tvaru a tak se za chvíli prázdné ,scvrklé plíce naplnily vzduchem a znovu se rozevřely.Místo kde byly švy bylo zaleptáno a zahojeno ,takže měl na krku jen bílou půl palce širokou jizvu po celém jeho obvodu.Zatím co se mrtvý vracel do své původní podoby, kostlivec někam zmizel…Oživlý ležel na trávníku a zíral na oblohu ,která se vyjasnila a poblikávaly na ní hvězdy . Dýchal zhluboka a nechápal co se děje. Natáhl před sebe ruku a prohlížel si ji. Žil …Ano , vždyť po smrti tělo nejde s duší! Chvíli přemýšlel co se vlastně děje , ticho prolomilo zařehtání koně.Z křáčí vyběhl černý Gidran (plemeno koně )s očima stejně modré barvy , jakou měl náš popravený a černá hříva a žíně za ním vlály ve větru jako potrhaná křídla vran. Zastavil se před zmateným Keltem a klidně a snad i radostně na něj koukal a nechával ho vzpamatovat se ,aby ho připravil na další šok…
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Mám s příběhem popraveného pokračovat?

Nééééé!!! 14.3% (1)
Můžeš 14.3% (1)
Rozhodně ano! 71.4% (5)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama