Jiří Walker

16. června 2011 v 14:07 | Lunae |  literatura
Včera jsme byli se třídou na jakémsi filmu .Nebyla bych to já ,abych se dívala s nimi ,když jsem na místě ,kde sjou knížky a tak jsem zalovila v přihrádce a vytasila jsem knihu s básněmi od Jiřího Wolkera. Zaujalo mě tam pár básní a tak si říkám ,aby tady pořád nebyly jen moje rýmovánky ,dám vám sem i tvorbu profesionálnějšího básníka.

Loučení

Aby se cesta má nerozcházela,
budu se muset rozejít s mnohými,
s mnohými dobrými
lidmi.

Loučení, loučení nenávratné!
Sekyrka krvavá stromeček zatne.
Těžko je drvaři; kořeny v zemi
zůstanou navždy a neoněmí.
Dceruška večer nad nimi vzdychá.

Přec musím a musím odejít zticha,
byť srdce mé stálo samo jak Bůh:
aby má cestička bílá
se na černé střepiny nerozdrobila,
abych tam v dáli pro tisíc vlastních svých ztrát
dovedl člověk najít a milovat.
A tahle je taková k zamyšlení : Fotografie

U Topiče ve výkladní skříni
mezi knihami a obrazy
visí fotografie.
Kniha je z papíru, i když nejkrasší život sní v ní,
obraz je z plátna, když nejlépe život zobrazí,
ale každá tato fotografie
strašlivě skutečným životem žije:
Hlad v Rusku! Hlad v Rusku!

Gubernie hřbitovů stavěné z ledu a zimy,
hromady mrtvolek dětí s břichy nafouklými,
zvrácená ústa, ruce zaťaté v kleště,
ti, kteří hladem zemřeli, - ti, kteří zemrou ještě,
a nejsmutnější všech, jež zovou lidojedy,
kteří však přece jsou jen křížek mezi ledy,
jen křížek zoufalý, žijící mohyly,
jež v rakvích žaludků své bratry pohřbily.

To nejsou fotografie za výkladním sklem,
to rukou tisíce, tisíce
přes celou Evropu se natáhlo až sem
do syté pražské ulice,
aby pod prsty bídy a žalu
dvojnásob vynikla krvavá tlama kapitálu.

Soudruzi, kteří kol skříně té
do práce se ubíráte,
soudruzi, kteří v srdci svém
hladem svých bratrů umíráte,
vryjte ty obrazy bídy a zmaru
v porcelán talířů restaurací a barů,
na zátky šampaňských, do lístků jídelních
vlepte ty fotografie!
Aby ten každý, kdo hoduje dnes tu a pije,
na každém talíři, na každé sklenici
narazit musel na mrtvoly křičící:
Lidojede! Lidojede!
Narazila jsem tam na jednu větu ,která mi hned na tváři vykouzlila úsměv. Byla to věta z básně :,,Pokora" a zněla takto :,,Stanu se menším a ještě menším , až budu nejmenším na světě." Hned mi to připomělo moji snad nejoblíbenější postavu z anime ,které je u mě v poslední době na čestném prvním místě :FullMetal Alchemist -Edwarda Elrica . To tak sedlo ! XD
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama