dům chátrá

14. dubna 2011 v 19:54 | Lunae |  Lunaeina tvorba

Je to jen takové zasnění nad opuštěnými domy a nad tím jaké to je , když ho starý majtel opustí . Mě vždycky fascinovala ta atmosféra. To ticho až tíživé a jen občas něco praskne. Láká mě představa slunce co svítí oknem do zaprášených pokojů , ozařuje seschlé kytky na parapetech a pár pavučin u stropů visících dolů jako záclony. Lunae prostě ráda staré ,opuštěné domy. Nepovažuji to až tak za básničku , je to spíš jen pár veršů co mi rychle proběhly hlavou.


Když se prach poholdně usadil,
na místo kde rád jsi sedával,
Gramofon zěl z povzdálí,
Vítr si s pavučinami pohrával.
Teskný skřípot parket domem zní,
a když na nebe vystoupila první hvězda večerní,
Kdo čte tvoje knihy ve svitu svíce?
kdo drbe tvou kočku za ušima?
kdo když ty jsi zmizel?
Kdo hledá teleskopem věčné místo večernice?
Vím ,že tvá vina to není,
že každý jednou dar života sklízel .
Starý dům je tichý
a z komínu nestoupá dým
když je všude kolem sníh.
Rozbitých oken je počet lichý,
Do zdí se vsákl splín,
a již léta není slyšet smích.
těžký vzduch , plný vzpomínek.
V houpacím křesle sedí duch ,
Tvého života plamínek.
Na parapetu pár opadalých květů schne,
nikdo si jich nevšímá.
Břečťan stěny domu obepne
a kočka samotou zmírá.
Starý dům po trochách se drolí,
zas žít by chtěl za cokoli.
Stáří zašpinilo gobelínu,
dům co hnije ve svém vlastním stínu.
Dům , který bude navždy sám ,
A zůstane v něm vzpomínka na lásku , kteá v něm žila ,
Láska , ketrá každou bolset skryla a
zahojila každý duše šrám.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama